V arabských státech Perského zálivu má vlastnictví významných zásob energetických surovin i značné sociální důsledky. Jejich občané prakticky neplatí žádné daně. To se může zdát výhodné, ale placením daní mají občané možnost nepřímo ovlivňovat stát a více se zajímat o následné přerozdělování příjmů, a tedy i o to, jak jsou vynakládány rozpočtové prostředky. Státy Perského zálivu získávají své příjmy z těžby přírodních zdrojů a jejich občané mají velmi omezené možnosti vyjádřit své názory.

Vedoucí představitelé jednotlivých států Perského zálivu si byli vědomi toho, že energetické zdroje by mohly být vyčerpány, a proto již v 90. letech 20. století začali usilovat o ekonomickou diverzifikaci. Cílem bylo zbavit ekonomiky závislosti na vývozu energetických surovin. To mohlo být problematické, protože státy Perského zálivu kromě surovin disponovaly jen malými jinými zdroji. O to více se rozhodly rozvíjet další odvětví hospodářství a také místní lidský kapitál.

Arabské státy jsou často vnímány prizmatem svých energetických zdrojů. Kromě států Perského zálivu (Saúdská Arábie, Bahrajn, Katar, Kuvajt, Omán a Spojené arabské emiráty) však pouze Alžírsko, Irák a Libye disponují dostatečnými zásobami ropy nebo zemního plynu, které by umožnily významný export. Tyto země tvoří třetinu populace arabského světa. Několik dalších arabských zemí – Egypt, Jemen a Sýrie – také disponuje energetickými zdroji, ale hodnota jejich vývozu je výrazně nižší (Jemen) nebo je většina jejich produkce určena pro domácí spotřebu (Egypt).

Abosag, I., & Lee, J.-W. (2013). The formation of trust and commitment in business relationships in the Middle East: Understanding Et-Moone relationships. International Business Review, 22(3), 602–614. DOI 

Bernard, A. B., & Jensen, J. B. (2004). Why some firms export. The Review of Economics and Statistics, 86(2), 561–569. DOI 

Broocks, A., & Van Biesebroeck, J. (2017). The impact of export promotion on export market entry. Journal of International Economics, 107, 19–33. DOI