Třetí arabsko-izraelská válka (1967, šestidenní válka)

Od počátku 60. let 20. století docházelo mezi Izraelem a arabskými státy k opakovaným pohraničním střetům. Výrazné zvýšení napětí nastalo na jaře roku 1967 na izraelsko-syrské hranici. V květnu obdrželo egyptské vedení zprávu o údajné koncentraci izraelských vojsk u syrských hranic, která měla naznačovat přípravu útoku na Sýrii. Tato informace však byla v rozporu se zjištěními pozorovatelů Organizace spojených národů.

Egypt, který byl se Sýrií spojen obrannou smlouvou, soustředil své jednotky na hranici s Izraelem a zároveň uzavřel Tiranskou úžinu pro izraelské lodě. Tento krok představoval porušení mezinárodního práva a Izrael jej považoval za faktické vyhlášení války. Egypt měl navíc uzavřeny obranné dohody také s Jordánskem a Irákem.

Dne 5. června 1967 zahájil Izrael preventivní útok na vojenská letiště v Egyptě, Iráku, Jordánsku a Sýrii. Během krátké doby zničil nebo ochromil většinu jejich leteckých sil, čímž prakticky rozhodl o výsledku války. Současně izraelská armáda obsadila Sinajský poloostrov. Na jordánské frontě získala kontrolu nad Západním břehem Jordánu a východním Jeruzalémem, zatímco na syrské frontě obsadila Golanské výšiny a pronikla dále na syrské území. Tváří v tvář ztrátě rozsáhlých území souhlasili představitelé arabských států s příměřím.

Porážka v šestidenní válce představovala pro arabské státy těžkou ránu. Nešlo pouze o ztrátu území, další vlnu vysídlení Palestinců a značné hospodářské škody. Válka měla také významný symbolický dopad. Otřásla vírou v schopnost arabských států efektivně spolupracovat a současně posílila obraz Izraele jako mimořádně schopné vojenské mocnosti.

Po válce izraelská vláda usilovala o začlenění části území obsazených v roce 1967 do izraelského státu a zahájila program budování židovských osad na těchto územích. Tyto kroky byly zdůvodňovány potřebou zajistit bezpečnost státu. Izrael zároveň odmítl umožnit návrat Palestincům, kteří v důsledku šestidenní války opustili Západní břeh Jordánu.