Protože neviděly reálnou možnost získat ztracená území zpět diplomatickou cestou, zahájily 6. října 1973 Egypt a Sýrie útok na Izrael. Přísně utajovaná vojenská operace Izrael zcela zaskočila. Datum útoku bylo zvoleno záměrně, protože připadalo na Jom kipur, nejvýznamnější židovský svátek. V počáteční fázi války dosahovaly arabské armády významných úspěchů, avšak v průběhu dalších bojů získal převahu Izrael. Dne 25. října 1973 obě strany souhlasily s příměřím a následně zahájily diplomatická jednání, která v roce 1974 vyústila v uzavření dohod o oddělení znepřátelených vojsk.

Od počátku 60. let 20. století docházelo mezi Izraelem a arabskými státy k opakovaným pohraničním střetům. Výrazné zvýšení napětí nastalo na jaře roku 1967 na izraelsko-syrské hranici. V květnu obdrželo egyptské vedení zprávu o údajné koncentraci izraelských vojsk u syrských hranic, která měla naznačovat přípravu útoku na Sýrii. Tato informace však byla v rozporu se zjištěními pozorovatelů Organizace spojených národů.

Dne 26. července 1956 oznámil egyptský prezident Gamal Abd an Násir znárodnění Suezského průplavu. Tento krok významně zasáhl zájmy Velké Británie a Francie, které byly největšími akcionáři společnosti spravující průplav. Bezprostředním důvodem znárodnění byla snaha získat finanční prostředky na výstavbu Asuánské vysoké přehrady poté, co Velká Británie a Spojené státy odmítly projekt finančně podpořit.

Za úsvitu 15. května 1948 vstoupila na území Izraele vojska sedmi arabských států: Saúdské Arábie, Egypta, Iráku, Jemenu, Libanonu, Sýrie a Transjordánska, čímž začala první arabsko-izraelská válka. Egypt, Irák a Transjordánsko byly spojeny vojenskými smlouvami s Velkou Británií, zatímco Izrael získal podporu socialistických států.

Za počátek blízkovýchodního konfliktu lze považovat 15. květen 1948, tedy den zahájení první arabsko-izraelské války. Přes opakované snahy o dosažení míru na Blízkém východě nelze jeho konec dosud předvídat. V době vzniku tohoto modulu (říjen 2023) probíhala válka mezi Izraelem a hnutím Hamás.