Přejít k hlavnímu obsahu

Intifáda al Aksá (2000 až 2005)

Napsal uživatel ltomas1@sgh.waw.pl dne

V červenci 2000 skončila izraelsko-palestinská mírová jednání v Camp Davidu neúspěchem, což vedlo k dalšímu zhoršení vztahů mezi oběma stranami. V září 2000 navštívil izraelský politik Ariel Šaron Chrámovou horu v Jeruzalémě, kde se nacházejí mešita Al Aksá a Skalní dóm. Palestinci tuto návštěvu vnímali jako provokaci a stala se bezprostředním podnětem k vypuknutí druhé intifády, známé také jako intifáda al Aksá.

Dohoda Oslo II (1995)

Napsal uživatel ltomas1@sgh.waw.pl dne

V roce 1995 byla uzavřena druhá dohoda, známá jako Dohoda Oslo II, která navázala na Deklaraci zásad z roku 1993. Dohoda upravovala zejména stažení izraelských vojsk z části území Západního břehu Jordánu a rozšíření pravomocí Palestinské národní samosprávy. Na oplátku se Palestinci, stejně jako v rámci Dohody Oslo I, zavázali odstranit z Palestinské národní charty ustanovení vyzývající ke zničení Státu Izrael. Tato ustanovení byla skutečně z charty odstraněna v roce 1998.

Dohoda Oslo I (1993)

Napsal uživatel ltomas1@sgh.waw.pl dne

Události roku 1988 vytvořily podmínky pro zahájení mírových jednání. První oficiální setkání jordánsko-palestinské delegace s izraelskou delegací se uskutečnilo ve dnech 30. října až 1. listopadu 1991 během mírové konference v Madridu. Série jednání, která zde byla zahájena, však nepřinesla očekávané výsledky.

První intifáda (1987 až 1993)

Napsal uživatel ltomas1@sgh.waw.pl dne

V prosinci 1987 vypukla v Pásmu Gazy, na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě první intifáda, tedy palestinské lidové povstání proti izraelské okupaci. S různou intenzitou trvala až do roku 1993. V roce 1988 se Jordánsko oficiálně vzdalo všech nároků na území západně od řeky Jordán. Odpovědnost za okupovaná palestinská území tak přešla na Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP).

Dohody z Camp Davidu (1978) a egyptsko izraelská mírová smlouva (1979)

Napsal uživatel ltomas1@sgh.waw.pl dne

V roce 1977 navštívil egyptský prezident Muhammad Anvar as Sadat Izrael a vystoupil s projevem v Knesetu, izraelském parlamentu. Šlo o bezprecedentní událost, protože Egypt a Izrael se tehdy formálně stále nacházely ve válečném stavu. Arabské státy navíc Izrael důsledně neuznávaly. Sadatova návštěva Jeruzaléma vyvolala silnou kritiku, a to jak ze strany představitelů arabského světa, tak části egyptské veřejnosti. Přesto se stala důležitým krokem na cestě k mírovým jednáním.