Rozdělení trhu práce mezi občany a cizinci
Trh práce ve státech Perského zálivu se výrazně liší od většiny ostatních zemí světa. Je charakteristický rozdělením pracovní síly na občany jednotlivých států a zahraniční pracovníky. Občané tvoří pouze menší část ekonomicky aktivního obyvatelstva, zatímco většinu zaměstnanců představují cizinci. V některých státech, například ve Spojených arabských emirátech nebo Kataru, tvoří zahraniční pracovníci více než 90 % pracovní síly v soukromém sektoru. Takto vysoký podíl je důsledkem dlouhodobého hospodářského růstu založeného na příjmech z vývozu ropy a zemního plynu, který vytvořil poptávku po pracovní síle převyšující počet domácích obyvatel. Přestože se jednotlivé státy liší velikostí populace i strukturou ekonomiky, všechny sdílejí vysokou závislost na zahraničních pracovnících.
Graf 3 ukazuje další rys trhu práce zemí Perského zálivu, a to výrazná segmentace trhu práce. Ve všech sledovaných zemích tvoří většinu zaměstnanců v soukromém sektoru zahraniční pracovníci, jejichž podíl dosahuje od 51 % v Saúdské Arábii až po 88 % v Kataru. Naproti tomu občané jsou mnohem častěji zaměstnáni ve veřejném sektoru, zejména v Saúdské Arábii, kde představují 33 % celkové pracovní síly. Omán a Bahrajn vykazují ze všech sledovaných zemí nejvyšší podíl občanů zaměstnaných v soukromém sektoru (12 %, resp. 15 %), což souvisí s dlouhodobou politikou lokalizace pracovního trhu (Omanizace a Bahrainizace). Data jsou sice starší, ovšem stále dobře ilustrují, jak ekonomiky Perského zálivu jsou poměrně silně závislé na zahraniční pracovní síle, zejména v soukromém sektoru.
Graf 3: Složení pracovní síly ve veřejném a soukromém sektoru v letech 2009 až 2012
Pozn.: Zdroj neuvádí údaje za Spojené arabské emiráty
Zdroj: Al Shehabi, O. (2014). Histories of migration to the Gulf. In A. Khalaf, O. AlShehabi, & A. Hanieh (Eds.), Transit States: Labour, Migration and Citizenship in the Gulf (str. 3-38). Pluto Press, dostupné na https://omaralshehabi.me/wp-content/uploads/2022/07/Histories_of_Migration_to_the_Gulf-1.pdf
Systém kafala
Jedním z charakteristických prvků trhu práce ve státech Perského zálivu je systém kafala (z arabského kafāla, tedy „záruka“ nebo „sponzorství“). Jde o systém, který upravuje pobyt a zaměstnávání zahraničních pracovníků. Každý pracovní migrant musí mít místního sponzora (kafíl), kterým je zpravidla zaměstnavatel nebo firma. Právě sponzor zajišťuje pracovní povolení, vízum a odpovídá za pobyt pracovníka v zemi. V tradiční podobě systému byl pracovník silně závislý na svém zaměstnavateli. Bez jeho souhlasu často nemohl změnit zaměstnání, opustit zemi nebo si prodloužit pobyt. Tato závislost měla zaměstnavatelům usnadnit nábor zahraničních pracovníků, současně však vytvářela nerovné postavení mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Mezinárodní organizace, například Mezinárodní organizace práce (ILO), upozorňovaly, že systém mohl vést ke zneužívání pracovníků, například k omezování jejich svobody pohybu, nevyplácení mezd nebo špatným pracovním podmínkám.
V posledních letech většina států Perského zálivu systém kafala postupně reformuje. Například Katar a Saúdská Arábie zavedly opatření, která mnoha pracovníkům umožňují změnit zaměstnavatele bez předchozího souhlasu původního zaměstnavatele a usnadňují odchod ze země. Rozsah reforem se však mezi jednotlivými státy liší a některá omezení přetrvávají. Přestože se podmínky postupně zlepšují, otázka ochrany práv zahraničních pracovníků zůstává jedním z nejdiskutovanějších témat pracovního trhu ve státech Perského zálivu.
Lokalizační politiky zaměstnanosti v zemích Perského zálivu
Od počátku druhého desetiletí 21. století se ve státech Perského zálivu prosazuje soubor politik označovaný jako Gulfisation. Jednotlivé státy používají vlastní označení těchto programů:
- Saudizace (Saudization, Nitaqat) v Saúdské Arábii,
- Emiratizace (Emiratization) ve Spojených arabských emirátech,
- Omanizace (Omanization) v Ománu,
- Qatarizace (Qatarization) v Kataru,
- Kuwaitizace (Kuwaitization) v Kuvajtu,
- Bahrainizace (Bahrainization) v Bahrajnu.
Společným cílem těchto politik je zvýšit podíl občanů na trhu práce, především v soukromém sektoru, který byl tradičně závislý na zahraničních pracovnících. Tyto politiky jsou součástí širších rozvojových strategií jednotlivých zemí, například Saudi Vision 2030 nebo Qatar National Vision 2030, jejichž cílem je diverzifikace ekonomik, zvýšení produktivity a snížení závislosti na příjmech z ropy. Na rozdíl od dřívějších pokusů o lokalizaci zaměstnanosti, které byly založeny především na administrativních kvótách, využívají současné programy širší soubor nástrojů. Vedle povinných podílů občanů v jednotlivých odvětvích zahrnují také mzdové dotace, finanční pobídky pro zaměstnavatele, investice do odborného vzdělávání a rekvalifikací, rozvoj lidského kapitálu a pravidelné monitorování potřeb trhu práce. Jejich hlavním cílem není pouze omezit zaměstnávání cizinců, ale především zvýšit zaměstnanost domácí populace, zejména mladých lidí, žen a absolventů vysokých škol.
Reformy trhu práce jsou současně doprovázeny změnami migrační politiky. Země Perského zálivu usilují o lepší regulaci přílivu zahraničních pracovníků, větší kontrolu jejich kvalifikační struktury a současně se snaží přilákat více vysoce kvalifikovaných odborníků a investorů. Cílem proto není úplné omezení pracovní migrace, ale její proměna. Výjimkou je Kuvajt, který deklaroval záměr výrazně snížit podíl cizinců na celkové populaci. Ostatní státy se soustředí především na postupné snižování závislosti na nízko kvalifikované zahraniční pracovní síle při zachování přílivu pracovníků s vyšší kvalifikací. Schéma 1 zachycuje logiku lokalizačních politik zaměstnanosti v zemích Perského zálivu.
Schéma 1: Dvě strategie reformy ekonomik a trhů práce zemí Perského zálivu od roku 2011
Zdroj: De Bel-Air, F. (2023). New profiles of demand in the Gulf Cooperation Council and possible impact on labor migration from Asia. In J. Chaloff, P. Hervé, & P. Sirivunnabood (Eds.), Labor migration in Asia: Changing profiles and processes (pp. 27–56). Asian Development Bank Institute, Organisation for Economic Co-operation and Development, & International Labour Organization, Dostupné na https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2023/06/labor-migration-in-asia_10704339/bf823868-en.pdf?
Tyto programy využívají různé nástroje, například kvóty na zaměstnávání občanů, finanční pobídky pro zaměstnavatele, podporu odborného vzdělávání nebo stanovení minimálních podílů domácích pracovníků v určitých profesích. Nejrozvinutější systém zavedla Saúdská Arábie prostřednictvím programu Nitaqat, který hodnotí podniky podle podílu zaměstnaných občanů a podle výsledků jim poskytuje výhody nebo naopak ukládá omezení. Přestože programy lokalizace přinesly vyšší zaměstnanost občanů v některých odvětvích, jejich úspěšnost se mezi jednotlivými státy liší. Realizace lokalizačních politik však naráží rovněž na řadu strukturálních překážek. Nejvýznamnější z nich představují rozdíly v mzdových očekáváních mezi občany a zahraničními pracovníky. Občané tradičně preferují lépe placená a stabilnější pracovní místa ve veřejném sektoru, zatímco zaměstnavatelé v soukromém sektoru často dávají přednost levnější zahraniční pracovní síle. Dokument upozorňuje také na výskyt tzv. phantom employment, kdy jsou občané zaměstnáváni pouze formálně za účelem splnění lokalizačních kvót, aniž by skutečně vykonávali pracovní činnost. Tyto faktory snižují efektivitu lokalizačních politik a komplikují jejich dlouhodobou udržitelnost.
Přesto odborníci dochází k závěru, že Gulfisation zásadním způsobem mění charakter pracovních trhů v zemích Perského zálivu. Nelze očekávat úplné nahrazení zahraničních pracovníků domácí pracovní silou, protože ekonomiky Perského zálivu zůstávají na migraci strukturálně závislé. Postupně se však mění kvalifikační struktura poptávky. Klesá význam nízko kvalifikovaných profesí, zatímco roste poptávka po technických, manažerských a dalších vysoce kvalifikovaných pracovnících. Budoucí pracovní migrace do zemí Perského zálivu tak bude pravděpodobně méně početná, ale více zaměřená na kvalifikované profese, zatímco občané budou ve větší míře obsazovat pracovní místa v soukromém sektoru.
Otázky k diskusi
- Jaká je motivace států zvýšit podíl občanů zaměstnaných v soukromém sektoru?
- Jaké nástroje si myslíte, že jsou nejefektivnější (vycházejte ze Schématu 2 z tohoto modulu).
