Nejdůležitější částí platební bilance je běžný účet. Zachycuje obchod se zbožím a službami i příjmy a platby mezi domácí ekonomikou a zahraničím. V případě států Perského zálivu tvoří největší část příjmů vývoz ropy a zemního plynu. Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty patří mezi nejvýznamnější světové exportéry energetických surovin. Díky tomu dosahují jejich obchodní bilance často vysokých přebytků. Jinými slovy, hodnota jejich vývozu převyšuje hodnotu dovozu.
Graf 1 znázorňuje vývoj salda běžného účtu platební bilance v letech 2015 až 2024, vyjádřeného jako procento hrubého domácího produktu (HDP). Hodnoty jsou uvedeny jako podíl na HDP aby byly porovnatelné napříč zeměmi. Kladné hodnoty představují přebytek běžného účtu, záporné hodnoty schodek. Modře podbarvená plocha představuje průměrný vývoj za celý region, zatímco jednotlivé barevné křivky zobrazují výsledky jednotlivých států.
Graf 1 dobře ilustruje, jak silně je běžný účet států Perského zálivu závislý na vývoji cen ropy a zemního plynu. Období vysokých cen energetických surovin vede k výraznému růstu přebytků běžného účtu, zatímco jejich pokles se rychle promítá do zhoršení vnější ekonomické rovnováhy. To je jeden z hlavních důvodů, proč se státy Perského zálivu snaží diverzifikovat své ekonomiky a snižovat závislost na příjmech z vývozu fosilních paliv.
Graf 1: Saldo běžného účtu zemí Perského zálivu jako podíl na HDP
Zdroj: International Monetary Fund. (2025). Gulf Cooperation Council (GCC): Enhancing resilience to global shocks: Economic prospects and policy challenges for the GCC countries. Dostupné na https://www.imf.org/en/publications/policy-papers/issues/2025/12/05/gulf-cooperation-council-gcc-enhancing-resilience-to-global-shocks-economic-prospects-and-572372
Graf 1 rovněž ukazuje, že po propadu v roce 2020, který souvisel s pandemií Covidu-19 a poklesem cen ropy, došlo ve všech zemích k výraznému zlepšení běžného účtu. Nejvyšších přebytků dosáhly v roce 2022 Kuvajt a Katar, především díky vysokým cenám ropy a zemního plynu. Ve Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii byl růst přebytku rovněž výrazný, avšak méně dynamický. Bahrajn vykazoval po většinu sledovaného období nižší přebytky nebo mírné schodky, zatímco Omán byl jedinou zemí, která měla v letech 2015 až 2021 převážně záporné saldo běžného účtu. V roce 2022 se však i zde saldo dostalo do přebytku. Po roce 2022 lze u většiny zemí pozorovat postupný pokles přebytků běžného účtu. Tento vývoj souvisí především s poklesem světových cen ropy a zemního plynu po energetické krizi v letech 2021 až 2022 a se zpomalováním světové ekonomiky. Přesto většina států nadále vykazuje kladné saldo běžného účtu, což potvrzuje jejich silnou exportní orientaci a významné příjmy z vývozu energetických surovin. Výše přebytku běžného účtu avšak do značné míry závisí na světových cenách ropy. Pokud ceny rostou, příjmy z vývozu rychle narůstají. Naopak při poklesu cen se přebytek výrazně snižuje a v některých letech může běžný účet přejít i do schodku.
Země Perského zálivu patří mezi největší světové vývozce ropy a zemního plynu, současně však dovážejí značné množství zboží. Významnou část dovozu tvoří potraviny. Důvodem jsou nepříznivé přírodní podmínky, především horké a suché klima, nedostatek sladké vody a omezená rozloha úrodné půdy. Zemědělská výroba proto nedokáže pokrýt domácí spotřebu a většina základních potravin musí být dovážena ze zahraničí. Velký objem dovozu souvisí také se strukturou místních ekonomik. Ty jsou dlouhodobě založeny především na těžbě a vývozu ropy a zemního plynu, zatímco zpracovatelský průmysl je méně rozvinutý. Díky vysokým příjmům z exportu energetických surovin si státy mohou dovolit dovážet širokou škálu průmyslového zboží, například automobily, stroje, elektroniku, léčiva nebo stavební materiály. V posledních letech sice usilují o větší diverzifikaci ekonomiky a rozvoj domácí výroby, dovoz však zůstává pro jejich hospodářství velmi důležitý.
Graf 2 ukazuje, že dovoz zboží a služeb představuje ve všech zemích Perského zálivu významnou část HDP a mezi lety 2022 až 2024 ve všech sledovaných ekonomikách mírně vzrostl. Nejvyšší podíl dovozu dlouhodobě vykazují Spojené arabské emiráty, kde dovoz přesahuje hodnotu ročního HDP. To souvisí s jejich postavením významného obchodního, logistického a reexportního centra, zejména díky přístavům a letištím v Dubaji a Abú Dhabí. Vysoký podíl dovozu na HDP má také Bahrajn, zatímco nejnižší hodnoty vykazují Saúdská Arábie a Katar, jejichž rozsáhlá těžba ropy a zemního plynu zvyšuje hodnotu HDP a snižuje relativní význam dovozu.
Průměr za všechny země GCC se zvýšil přibližně z 50 % HDP v roce 2022 na více než 55 % HDP v roce 2024. Rostoucí dovoz odráží nejen vysokou kupní sílu obyvatel a investice do rozvoje infrastruktury, ale také závislost regionu na dovozu potravin, průmyslových výrobků, strojů, dopravních prostředků a moderních technologií. Zároveň je třeba mít na paměti, že vysoký podíl dovozu u některých států, zejména u Spojených arabských emirátů, je ovlivněn rozsáhlým reexportem zboží do dalších zemí Blízkého východu, Afriky a Asie, takže ne všechny dovezené výrobky jsou určeny ke konečné domácí spotřebě.
Graf 2: Dovoz zboží a služeb jako podíl na HDP
Zdroj: International Monetary Fund. (2025). Gulf Cooperation Council (GCC): Enhancing resilience to global shocks: Economic prospects and policy challenges for the GCC countries. Dostupné na https://www.imf.org/en/publications/policy-papers/issues/2025/12/05/gulf-cooperation-council-gcc-enhancing-resilience-to-global-shocks-economic-prospects-and-572372
Přestože ropa stále představuje hlavní zdroj příjmů států GCC, význam služeb v posledních letech rychle roste. Dubaj se stal jedním z nejvýznamnějších logistických center světa. Přístav Jebel Ali a mezinárodní letiště propojují Evropu, Asii a Afriku. Významnou roli hrají také letecké společnosti Emirates, Qatar Airways a Etihad Airways, které přepravují miliony cestujících ročně. Roste také význam cestovního ruchu, finančních služeb, informačních technologií a pořádání mezinárodních sportovních a kulturních akcí. Díky tomu jsou ekonomiky zejména Spojených arabských emirátů a Kataru rozmanitější a méně závislé pouze na vývozu ropy.
Atlas ekonomické komplexity je analytický nástroj vytvořený Harvard Growth Lab, který hodnotí schopnost jednotlivých zemí vyrábět a vyvážet širokou škálu technologicky a znalostně náročných produktů a služeb. Vychází z konceptu ekonomické komplexity, který předpokládá, že největšího dlouhodobého hospodářského růstu dosahují země, jež dokážou kombinovat pokročilé znalosti, kvalifikovanou pracovní sílu, moderní technologie a inovace při výrobě stále sofistikovanějších produktů a služeb. Země s vysokou ekonomickou komplexitou bývají odolnější vůči ekonomickým krizím, mají vyšší produktivitu práce a větší potenciál pro budoucí růst. Atlas proto nesleduje pouze velikost ekonomiky nebo výši příjmů, ale především její schopnost vytvářet nové výrobní a technologické kapacity a rozšiřovat portfolio konkurenceschopných odvětví.
Atlas ekonomické komplexity Harvardovy univerzity však upozorňuje, že samotný růst služeb ještě automaticky neznamená vysokou ekonomickou komplexitu. Největší část rozvoje zatím tvoří doprava, logistika a cestovní ruch, zatímco další růst a dlouhodobá konkurenceschopnost budou záviset na rozvoji sofistikovanějších odvětví, jako jsou informační technologie, podnikové a finanční služby, výzkum a inovace. Právě v těchto oblastech vidí Harvard Growth Lab největší potenciál pro další diverzifikaci ekonomik států Perského zálivu.
Spojené arabské emiráty
Spojené arabské emiráty jsou považovány za nejúspěšnější příklad hospodářské diverzifikace mezi státy Perského zálivu. Přestože ropa a zemní plyn zůstávají významným zdrojem příjmů, ekonomika je dnes mnohem rozmanitější než ve většině ostatních zemí regionu. Dubaj se stal jedním z nejvýznamnějších logistických center světa. Přístav Jebel Ali a mezinárodní letiště propojují Evropu, Asii a Afriku a vytvářejí důležitý uzel světového obchodu. Rozvinuly se také finanční služby, cestovní ruch, informační technologie a podnikové služby.
Podle Atlasu ekonomické komplexity mají Spojené arabské emiráty největší předpoklady pro další rozvoj v odvětvích založených na znalostech a moderních technologiích. Patří mezi ně vývoj softwaru, digitální služby, zdravotnické technologie, farmaceutický průmysl, letecký průmysl a profesionální služby. Země tak postupně přechází od ekonomiky založené na přírodních zdrojích k ekonomice založené na znalostech a inovacích.
Katar
Katar patří mezi největší světové vývozce zkapalněného zemního plynu, který je hlavním zdrojem jeho bohatství. Současně však vláda usiluje o rozvoj dalších odvětví prostřednictvím programu Qatar National Vision 2030. Významně investuje do vzdělávání, vědeckého výzkumu, zdravotnictví, moderní infrastruktury a digitálních technologií. Mezinárodní letiště Hamad a letecká společnost Qatar Airways posílily postavení země jako dopravního uzlu mezi Evropou, Asií a Afrikou.
Atlas ekonomické komplexity ukazuje, že Katar má dobré předpoklady pro rozvoj finančních služeb, informačních technologií, specializovaných podnikových služeb a výroby s vyšší přidanou hodnotou. Přesto zůstává ekonomika silně závislá na příjmech z vývozu zemního plynu, což představuje hlavní výzvu pro další hospodářský rozvoj.
Saúdská Arábie
Saúdská Arábie je největší ekonomikou Blízkého východu a největším vývozcem ropy v regionu. V posledních letech realizuje rozsáhlou modernizaci hospodářství prostřednictvím programu Vision 2030. Cílem je snížit závislost na ropě a rozvíjet nová odvětví, například cestovní ruch, obnovitelné zdroje energie, automobilový průmysl, zábavní průmysl, logistiku a digitální ekonomiku. Součástí této strategie jsou také rozsáhlé investice do nových měst, například projektu NEOM.
Podle Atlasu ekonomické komplexity má Saúdská Arábie značný potenciál rozšířit výrobu chemických produktů, strojírenských výrobků, elektroniky a dalších technologicky náročnějších průmyslových oborů. Úspěch těchto plánů bude záviset především na rozvoji lidského kapitálu, inovací a soukromého podnikání.
Kuvajt
Kuvajt patří mezi státy, jejichž hospodářství je stále velmi silně závislé na těžbě ropy. Příjmy z ropného sektoru tvoří většinu exportních příjmů i státního rozpočtu. Přesto vláda podporuje rozvoj soukromého sektoru, finančních služeb a modernizaci dopravní infrastruktury. Cílem je vytvořit konkurenceschopnější ekonomiku, která nebude závislá pouze na příjmech z energetických surovin.
Atlas ekonomické komplexity upozorňuje, že Kuvajt zatím postupuje v diverzifikaci pomaleji než Spojené arabské emiráty nebo Saúdská Arábie. Největší příležitosti vidí v rozvoji specializovaných finančních služeb, chemického průmyslu, zdravotnictví, informačních technologií a moderních podnikových služeb.
Omán
Omán disponuje menšími zásobami ropy než většina ostatních států Perského zálivu, což jej motivovalo zahájit hospodářskou diverzifikaci již před několika desetiletími. Země využívá své strategické polohy při vstupu do Perského zálivu a rozvíjí především námořní dopravu a logistiku. Významnými centry se staly přístavy Sohar, Salalah a Duqm. Vedle toho roste význam cestovního ruchu, rybolovu, těžby nerostných surovin a obnovitelných zdrojů energie.
Atlas ekonomické komplexity hodnotí Omán jako zemi s dobrými předpoklady pro další rozvoj logistických služeb, zpracovatelského průmyslu, chemické výroby a strojírenství. Přesto zůstává důležitým úkolem zvýšit podíl odvětví založených na znalostech a moderních technologiích.
Bahrajn
Bahrajn byl prvním státem Perského zálivu, který objevil a začal těžit ropu. Jeho zásoby jsou však ve srovnání s ostatními zeměmi GCC omezené, a proto se již dlouhodobě zaměřuje na rozvoj jiných hospodářských aktivit. Země se stala významným regionálním centrem finančních služeb, zejména islámského bankovnictví, pojišťovnictví a fintech společností. Rozvíjí také informační technologie, vzdělávání a odborné služby.
Podle Atlasu ekonomické komplexity má Bahrajn ze všech menších ekonomik Perského zálivu jednu z nejrozvinutějších ekonomických struktur mimo těžbu ropy. Další příležitosti spočívají v rozvoji digitální ekonomiky, finančních technologií, odborných služeb, zdravotnictví a inovativních podniků. Tyto obory mohou dále posílit konkurenceschopnost země a snížit její závislost na příjmech z energetických surovin.
Otázky k diskusi:
- Proč nestačí, aby byla země bohatá na ropu nebo zemní plyn? Jaké výhody přináší rozmanitější a ekonomicky komplexnější hospodářství?
- Který ze států Perského zálivu podle vás dosáhl největšího pokroku v diverzifikaci své ekonomiky? Své tvrzení podložte konkrétními příklady odvětví nebo projektů.
Myslíte si, že budou státy Perského zálivu schopny v budoucnu nahradit příjmy z ropy rozvojem služeb, technologií a inovací? Jaké překážky a příležitosti při této transformaci očekáváte?
