Hlavní země původu
Po objevení ropy se státy Perského zálivu staly jednou z nejvýznamnějších cílových oblastí pracovní migrace na světě. Zatímco v 50. a 60. letech přicházeli především pracovníci z ostatních arabských zemí, zejména z Egypta, Palestiny, Jordánska a Jemenu, od konce 80. let začali převládat migranti z jižní a jihovýchodní Asie (viz Graf 2). Dnes tvoří nejpočetnější skupiny pracovníků občané Indie, Bangladéše, Pákistánu, Nepálu, Filipín a Srí Lanky. Tento posun souvisel nejen s rostoucí nabídkou pracovní síly v těchto zemích, ale také s nižšími mzdovými náklady a změnou migrační politiky států Perského zálivu, které začaly preferovat pracovníky považované za méně politicky aktivní.
Graf 2: Vývoj ročních migračních toků to zemí Perského zálivu dle regionu původu, podíl na celkové imigraci
Zdroj: World Bank. (2026). Global Bilateral Migration Matrix 1960-2020, Dostupné z https://www.worldbank.org/en/publication/wdr2023/data
Kvalifikovaní a nízkokvalifikovaní pracovníci
Pracovní migrace do států zemí Perského zálivu je velmi různorodá. Největší část migrantů tvoří nízko a středně kvalifikovaní pracovníci zaměstnaní ve stavebnictví, výrobě, dopravě, úklidových službách nebo jako pracovníci v domácnostech. Vedle nich však region přitahuje také rostoucí počet vysoce kvalifikovaných odborníků, například lékařů, zdravotních sester, univerzitních pedagogů, inženýrů, specialistů v informačních technologiích nebo manažerů nadnárodních společností. Tabulka 1 ukazuje, že mezi lety 2000 a 2020 došlo ve všech sledovaných regionech k výraznému růstu podílu migrantů s terciárním vzděláním, zatímco podíl migrantů bez terciárního vzdělání postupně klesal. Tento trend odráží rostoucí poptávku po kvalifikované pracovní síle v ekonomikách států Perského zálivu, zejména v odvětvích s vyšší přidanou hodnotou, jako jsou zdravotnictví, informační technologie, finance nebo odborné služby. Nejvyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných migrantů v roce 2020 vykazovali přistěhovalci z Evropy a střední Asie (34 % u ostatních zemí a 31 % u zemí s vysokými příjmy), Severní Ameriky (32 %) a samotných států Perského zálivu (30 %). Naopak migranti z jižní Asie, Blízkého východu a severní Afriky nebo východní Asie a Tichomoří stále převažují mezi pracovníky bez terciárního vzdělání, přesto i u těchto skupin podíl vysokoškolsky vzdělaných osob výrazně vzrostl. Zajímavým rysem je také vývoj podílu dětí mezi migranty. Zatímco u regionů s převahou ekonomické migrace, jako je jižní Asie nebo Blízký východ a severní Afrika, zůstává jejich podíl nízký, u migrantů ze Severní Ameriky a subsaharské Afriky je vyšší, což naznačuje častější migraci celých rodin. Celkově tabulka dokládá, že migrace do států Perského zálivu se postupně diverzifikuje a vedle tradiční poptávky po méně kvalifikovaných pracovnících roste význam vysoce kvalifikovaných odborníků.
Tabulka 1: Vzdělanostní struktura imigrantů ve státech Perského zálivu podle regionu původu, 2000 až 2020 (%)
Zdroj: World Bank. (2026). Global Bilateral Migration Matrix 2000-2010-2020 (by education level), Dostupné z https://www.worldbank.org/en/publication/wdr2023/data
Odvětvová struktura zaměstnanosti migrantů odráží hospodářskou strukturu jednotlivých států Perského zálivu. Největší počet zahraničních pracovníků je zaměstnán ve stavebnictví, které bylo po desetiletí hlavním motorem rozvoje regionu. Významné zastoupení mají také doprava, logistika, průmysl, hotelnictví, maloobchod a domácí služby. S pokračující ekonomickou diverzifikací se však mění také poptávka po pracovní síle. Ve Spojených arabských emirátech a Kataru roste význam zaměstnání ve finančních službách, informačních technologiích, zdravotnictví, vzdělávání a cestovním ruchu. Saúdská Arábie v rámci programu Vision 2030 podporuje rozvoj průmyslu, moderních technologií, obnovitelných zdrojů energie, výzkumu a digitalizace, což zvyšuje poptávku po vysoce kvalifikovaných odbornících.
