Výzkum mezinárodního vyjednávání ukazuje, že kultura může ovlivňovat očekávání účastníků ohledně komunikace, budování vztahů, používání informací nebo způsobu řešení konfliktu. Nejde však o pevný návod. Chování konkrétního partnera ovlivňuje také typ firmy, odvětví, generace, profesní zkušenost, vzdělání, vztah se zahraničím a fáze obchodního vztahu (Ghauri a Usunier, 2003; Brett, 2014). Právě proto je problematické používat zkratku „arabská obchodní kultura“. MENA zahrnuje velmi rozdílná prostředí: marocká firma zapojená do evropského automobilového řetězce, egyptský státní podnik, saúdský zadavatel velkého infrastrukturního projektu a mezinárodní společnost v Dubaji mohou mít zcela odlišný styl rozhodování. Znalost kulturního kontextu je proto vhodné chápat jako výchozí hypotézu, nikoli jako náhradu za přípravu na konkrétního partnera.

V praxi to znamená ověřit před schůzkou několik základních faktorů a položit si k nim konkrétní otázky.

Praktické doporučení: místo otázky „Jak jednají Arabové?“ je užitečnější ptát se, jak se v dané zemi, odvětví a organizaci obvykle rozhoduje a komunikuje.