Státy Perského zálivu si mnoho lidí spojuje s luxusními mrakodrapy, obrovskými nákupními centry a futuristickými stavebními projekty. Za touto moderností se však skrývají závažné environmentální výzvy. Extrémní teploty, minimální množství srážek, absence stálých řek i rychlý růst počtu obyvatel způsobují, že tradiční způsoby fungování měst zde nejsou možné. Právě proto se tento region stal jedním z nejvýznamnějších míst na světě, kde vznikají udržitelná města, tedy moderní a inteligentní sídla navržená tak, aby spotřebovávala co nejméně energie a vody a zároveň co nejvíce omezovala svůj dopad na životní prostředí.
Udržitelné město je takové, které zohledňuje potřeby obyvatel, hospodářství i životního prostředí. Ve státech Perského zálivu to znamená především využívání technologií, které pomáhají řešit nedostatek vody, vysokou spotřebu energie a extrémní teploty. Rozvoj měst je zároveň odpovědí na Cíle udržitelného rozvoje Organizace spojených národů (SDGs), zejména na cíl SDG 11, Udržitelná města a obce, jehož smyslem je vytvářet prostředí, ve kterém je život pohodlný a bezpečný, aniž by docházelo k dalšímu zatěžování planety.
Jedním z nejznámějších příkladů udržitelného města v regionu je Masdar City, které vzniká nedaleko Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Tento projekt byl od samého počátku koncipován jako město budoucnosti s nízkoemisními budovami, obnovitelnými zdroji energie a technologiemi snižujícími spotřebu vody. Střechy mnoha budov v Masdar City pokrývají solární panely a stín vytvářený zastřešením a větrnými věžemi pomáhá ochlazovat ulice, čímž se snižuje potřeba klimatizace. Město má také omezovat automobilovou dopravu a podporovat veřejnou dopravu i autonomní elektrická vozidla. Přestože Masdar City nebylo realizováno zcela podle původních plánů, zůstává jednou z nejvýznamnějších světových laboratoří ekologických technologií.
Dalším pozoruhodným příkladem udržitelného města je saúdský projekt NEOM, který je dosud ve fázi plánování a jehož součástí je futuristické město The Line. Má jít o město dlouhé 170 kilometrů, bez automobilů a silnic, napájené výhradně z obnovitelných zdrojů energie. Podle plánů mají být všechny základní služby pro obyvatele, například obchody, školy nebo veřejná doprava, dostupné do pěti minut.
Udržitelný rozvoj měst v Perském zálivu však nezahrnuje pouze velkolepé projekty, ale také každodenní řešení, která zlepšují kvalitu života obyvatel a snižují spotřebu přírodních zdrojů. Mnoho nových mrakodrapů je vybaveno automatickými systémy regulujícími spotřebu energie na klimatizaci a inteligentními systémy osvětlení. Stále více budov je navrhováno podle ekologických standardů, například systému LEED, který hodnotí mimo jiné spotřebu vody, energetickou náročnost, použité materiály, kvalitu vnitřního prostředí, umístění budovy i míru inovativnosti projektu.
Foto: Burdž Chalífa, nejvyšší budova světa v Dubaji
Foceno Cristina Procházková Ilinitchi
V regionu, kde je voda strategickou surovinou, mají zásadní význam systémy omezující její spotřebu. Města v oblasti Perského zálivu zavádějí technologie šetřící vodu v budovách a zároveň rozšiřují zařízení pro její recyklaci. Stále větší část použité vody je odváděna do čistíren, kde je upravována pro opětovné využití, například k zavlažování městské zeleně, v průmyslu nebo k chlazení. Tím se snižuje potřeba odsolování mořské vody, což omezuje jak ekonomické náklady, tak emise CO₂.
Součástí udržitelného města jsou také vhodné strategie územního plánování. Ve státech Perského zálivu se usiluje o vytváření zelených ploch, které snižují teplotu, zlepšují kvalitu ovzduší a zvyšují kvalitu života obyvatel. Vegetace je vysazována promyšleně, s využitím druhů odolných vůči suchu, které vyžadují jen minimální zavlažování. Zavádějí se také systémy zastínění ulic, které omezují přehřívání měst a zmírňují efekt městského tepelného ostrova.
Skutečnost měst Perského zálivu je však složitější než futuristické představy o udržitelném rozvoji. Každodenní fungování regionu je stále založeno na řešeních, která představují značnou zátěž pro životní prostředí. Spotřeba energie zůstává velmi vysoká především kvůli nepřetržité potřebě intenzivní klimatizace a města jsou nadále silně závislá na automobilové dopravě, což je patrné zejména v Dubaji a Rijádu. Za působivými projekty, jako jsou Masdar City nebo NEOM, se skrývá mnohem méně okázalá realita běžného městského života, tedy velmi vysoká spotřeba vody na obyvatele a značné emise CO₂ spojené s odsolováním mořské vody. To vše ukazuje, že cesta ke skutečně udržitelným městům je v tomto regionu stále dlouhá a vyžaduje hluboké systémové změny. Tato transformace je však nezbytná, protože bez ní nebude region schopen čelit klimatickým, energetickým ani demografickým výzvám 21. století.
Otázky k diskusi:
- Mohou se města v Perském zálivu stát skutečně ekologickými, přestože spotřebovávají tolik energie a vody?
- Mohou futuristické projekty, jako jsou Masdar City nebo NEOM, změnit způsob života obyvatel, nebo zůstanou pouze reprezentativními investicemi?
- Proč je ve státech Perského zálivu tak obtížné omezit využívání automobilové dopravy?
- Jaké každodenní chování obyvatel by mohlo nejvíce přispět k ochraně životního prostředí v tomto regionu?
- Stačí vytváření zelených ploch a úspory vody k tomu, aby byla města udržitelnější?
